Komentáře: Proč jste Vy, Pražáci, takoví?

Od: Krysař

Krysař — Fri, 05 Jan 2007 23:14:11 +0000

Proč jsme takoví?
Takový průměrný Pražák obvykle musí vstát tak o dvě hodiny dřív než by měl a tak o tři hodiny dřív než by chtěl. Vypotácí se do ranního šera, domotá se na tramvajovou zastávku, vyhne se louži číchsi zvratků a čeká na tramvaj. Ta přijede o pět minut později, extrémně zamořena rozespalými uhlíkovými jednotkami mžourajícími do reklamních „novin“, a poslední volné místo k sezení, kde by si Pražák mohl dospat, obsadí sprintující baba s RVHP taškou. Čím víckrát Pražák přestupuje, tím více nevrlých uhlíkových jednotek zamořuje dopravní prostředky. Po hodině cesty Pražák přichází do práce a je nucen strávit nejlepších osm hodin dne řešením stupidních problémů, které by nebyly, kdyby nebylo vedoucích pracovníků. Když se Pražák konečně vymotá z práce a čeká na zastávce MHD, přijede narvaná tramvaj, která věkovým složením osazenstva silně připomíná urnový háj na kolečkách. Pražák se vecpe dovnitř a hodinu cesty visí na tyči, smutně vzpomínaje na rozečtenou knihu v batohu.

Proto jsme takoví!

Od: edita

edita — Wed, 03 Jan 2007 16:12:36 +0000

z vesnice
ona ta vesnice má také svoje – na návsi se na vás pěkně usmívají a za rohem vás pak zdrbnou…

Od: skeptik

skeptik — Wed, 03 Jan 2007 09:50:11 +0000

Zdravá agresivita
Pozor na ideologická klopýtnutí: zdravá agresivita a soutěživost bez falešných ohledů jsou nepochybně pozitivními atributy standardního voliče ODS! Abychom nepropadali nějaké socanské pseudohumanitě!

Od: Stáňa

Stáňa — Wed, 03 Jan 2007 09:04:13 +0000

Kdo je vlastně Pražák?
Je zajímavé, že je kolem mě spousta „Pražáků“, kteří se v Praze nenarodili, rodilého Pražáka aby člověk pohledal. Když někteří tito“Pražáci-Nepražáci“ zjistí, že já jsem opravdový Pražák (rodilý), často jsou překvapeni, že jejich představám o nesympatickém nafoukaném Pražákovi neodpovídám a ani další rodilí Pražáci, které známe … Tak jak to teda vlastně je 🙂 ???

Od: Ondra

Ondra — Wed, 03 Jan 2007 03:35:56 +0000

Jojo, ale bude líp
Pravda pravdoucí, ale není to jen Praha. Je to i jinde, ale nejlepší na tom je, když člověk potom vycestuje někam ven do zahraničí a tam je mile překvapený tím, že to vlastně není normální a že jinde je normální být milý.
Já mám např. své zkušensti z Sydney a tady se teda na eskalátorech stojí a chodí opačně. Nicméně všichni jsou tu velmi milí a to i většina úředníků 🙂

Od: dENIS

dENIS — Wed, 03 Jan 2007 00:20:55 +0000

Co když je to jinak…
Je možné, že aktéři tvého putování byli vesničani a zrovna teď píšou na svůj blog post o potrhlém, spěchajícím mladíkovi:)

Od: Ludmila Chábová

Ludmila Chábová — Tue, 02 Jan 2007 22:35:10 +0000

Myslím, že úsměv, úcta ke druhým a slušnost není nic špatného!
Myslím, že není nic špatného na tom se usmívat. Co na tom, jestli mne lidé budou považovat za blázna. Důležitý je vnitřní pocit. A úsměvy ve většině případů plodí další úsměvy, je jen málo lidí, kteří neodpoví na úsměv úsměvem. Já osobně se snažím usmívat se nejen v metru/dopravních prostředcích, ale třeba i na poště, v obchodě nebo i třeba jen na ulici. Nemám problém s tím poděkovat, usmát se, popřát hezký den nebo se na někoho třeba jen hezky podívat. Jak s tím ten dotyčný naloží je jeho věc, ale důležité je začít u sebe a nenechat se strhnout ke všeobecné „blbé“ náladě. Uznávám, že někdy je to zatraceně těžké a že se člověk musí i hodně snažit. Ale více energie by mne stálo, kdybych se naštvaně koukala na někoho nebo kdybych se s někým pohádala na schodech metra. Takový úsměv se může zdát někdy náročnější, ale víte, že na „kyselý ksicht“ musí člověk zapojit mnohem mimických více svalů a že už jen samotný úsměv v nás vyvolává příjemné pocity?

Od: Ales

Ales — Tue, 02 Jan 2007 21:31:28 +0000

Jde o pristup.
Mozna byste me povazoval zrovna za blazna, ale ja se na okolni lidi usmivam. Byl byste prekvapeny, jak dobre to funguje. Je jen malo takovych, kterym vydrzi kyselost za vsech okolnosti. Z mych zkusenosti vetsina oplati pratelske slovo ci pohled stejne.
Zvlastni kapitolou je mily pristup k panim (a panum) na uradech a studijnim. Tam se mi mily (a v mezich slusnosti i „kamaradsky“) pristup osvedcil i ze zcela zjistnych duvodu – i ze zacatku zapskla pani se nakonec usmeje a je shovivavejsi k mym pripadnym prohreskum.

Od: Václav Eder

Václav Eder — Tue, 02 Jan 2007 21:29:06 +0000

Určitě si za to můžeme sami (jako celek)
Dělej každému jen to, co on dělá tobě… Možná to zní trochu zbytečně drsně, ale myslím si, že je to férové a konec konců, proč plýtvat úsměvy na lidi jenž si to nezaslouží (nedokážou ocenit)! Jenže jak poznat který člověk si to zaslouží nebo ne? Asi je to fakt začarovaný kruh jak tvrdí Filip, myslím že je nejlepší se ke každému na první pokus zachovat přátelsky a hezky, a podle jeho reakce reagovat dál… A když už ta reakce od něj nebude moc pozitivní, zachovat chladnou hlavu a jít si dál svojí cestou…

Od: Martin Mráz

Martin Mráz — Tue, 02 Jan 2007 21:18:55 +0000

pravidla
hujer: Ano, já jsem vlevo šel a těsně před paní se vpravo zařadil 🙂 Bohužel, ani to paní nevyhovovalo 🙂

Za upozornění na gramatickou chybku děkuji..